V podhůří Vizovických vrchů, v malém, ale známém, valašském městečku Vizovice, je na ulici 3. května dětský domov, který má na tomto místě dlouholetou tradici.
Jeho historická budova byla původně klášterem sester Sv. Kříže, který po svém založení sloužil jako malý sirotčinec a od roku 1922 až do roku 1951 jako okresní útulna pro opuštěné děti. V tomto roce byl klášter zrušen a budova nadále sloužila pro opuštěné děti. V současné době slouží jako dětský domov pro děti, u kterých byla soudem nařízena ústavní výchova. Děti, od 3 do 18 let, přichází na nezbytně nutnou dobu, tj. než se mohou vrátit domů nebo než je pro ně nalezena náhradní rodina. Mnohdy však zůstávají i několik let.
Způsob života dětí je přizpůsoben životu v rodině. Má tak podobu samostatných rodinných skupin, které lépe navozují typické rodinné prostředí. Děti mají v každé skupině k dispozici byt 4 + 1 s běžným domácím zázemím. Účastní se veškeré činnosti – nakupování, vaření, a podílí se na úklidu.
Domov má kapacitu pro dvě skupiny, a tak se na určitou dobu stává rodinou až 16-ti dětem.
Prostředí domova je příjemné, útulné a určené k tomu, aby děti mohly zapomenout na svá trápení a žít svůj dětský život. Pro využití volného času mají místnost na relaxaci, posilovnu, dílnu pro ruční práce, keramickou pec, hrnčířský kruh a hřiště. K dispozici jsou jim počítače i sportovní vybavení. Děti dosahují četných úspěchů, např. v atletických závodech, výtvarných soutěžích i naukových soutěžích.
Je zásadně dbáno na to, aby se nenarušily sourozenecké vazby, sourozenci jsou ubytováni vždy společně. Každá skupina má své „vlastní“ tety a strejdy, aby se mezi nimi mohly vytvořit hlubší vztahy a citová pouta, bez kterých žádná výchova není příliš účinná. Klade se důraz na rozvíjení individuálního talentu dětí, jejich zaměření a vloh. Dětem je umožněno dosáhnout co nejvyššího vzdělání podle jejich schopností. Pokud dítě nemá v 18 – ti letech dokončené studium, je jeho pobyt prodloužen až do ukončení přípravy na povolání.
Přestože tety a strýcové jsou laskaví a starostliví, pro děti dělají maximum, stále platí, že mámu s tátou nemohou nahradit