Přátelé, kamarádi, lidé, jež máte srdce na správném místě. To, že jste pro nás něco udělali, není úplná samozřejmost. A už vůbec to není Vaše povinnost. Nevíme ještě přesně, jak s Vaším krásným darem naložíme. Možná, že za něj dostaneme nějaký dárek, po kterém jsme dlouho toužili a tety nám ho nemohly koupit. A možná, že v té chvíli zapomeneme na to, že jsme měli trochu méně štěstí, než ostatní. Protože pro nás není samozřejmé, že si můžeme za maminkou večer přijít pro pohlazení na dobrou noc. Ani za tátou. Někteří z nás mámu či tátu neviděli mnoho let. Dalo by se psát ještě dlouho. O tom, jak nám někdy večer bývá, když nemůžeme spát. Jak se nemáme ke komu vracet na vánoce, jak srdce bolí, ale slzy už netečou. Děkujeme Vám. Každému z Vás, kdo jste třeba i nepatrně pomohli.

Velké, speciální, poděkování všem, kteří na nás myslí a pomáhají nám. Bez Vás by vlastně mnohé nebylo. A věřte, že my víme, jak obtížné je žádat.